Filed under: Lolita
O bože, Proximo, já tě zastřelím. Za tenhle odkaz… Ano, ano, další článek o lolitě v “módním časopisu pro ženy” (*zvrací*). Což o to, článek na tuzemské poměry dobrý (Zatlačím slzu při vzpomínce na postarší článek, ve kterém velmi esteticky zafotošopovali obrázek lolita outfitu z lolitafashion.org, nakreslili na něj prapodivné béžové trenky a celé dílo obdařili palcovým titulkem “Vyměňte širokou sukni za trendy kraťásky pro sexy lolita look”), obrázky… no, dobře, dobře, zase to vybíral někdo, kdo zadal do googlu “lolita fashion” a okopíroval první, co mu vyjelo, ale tak alespoň +1 za tu snahu.
“Bulvár – nevkušně barevný a nekvalitní hajzlpapír.”
Titulek “V módě jsou lolitky. Oblečené!” mě rozsekal – protože, přiznejme si, hlavním znakem módy (jak to tak už nějak bývá) je většinou oblečení (shocker!). I když uznávám, že kdyby všichni chodili nazí, mnoho pubertálních mladíků by zaplakalo, neb by už nemohli hrát svou oblíbenou hru “Pojď se vsadit, jestli jí z toho trička dřív vypadne pravá nebo levá koza!“. Nemluvím o faktu, že lolita v mainstream módě není a dost pochybuju, že by někdy byla – a jestli někdy bude, tak se vracím zpět k batikovaným tričkům a riflím s kytičkama. Z části proto, že trpím special snowflake syndromem, a z části proto, že provedení “Lolita a la HáEmko” by pravděpodobně bylo na průstřel hlavy.
„Please leave a review, or at least a long interesting flame.“
Kámen úrazu pro mě byly komentáře. Jo, já vím, že magazíny, ve kterých každý týden přibývají naprosto identické články, a to zásadně jen na téma Orgasmus-Muži-Holení-Hubnutí-Děti moc normálních lidí asi nečte, takže si za to můžu vlastně sama, ale i tak.
“Na českých holkách krev a mlíko by to nevypadalo dobře. —- Krev a mlíko??? Tlustá, nazývejme věci pravými jmény!” (dnešní svět se totiž dělí na hubené a tlusté v poměru 10 ku 90, neboť termíny jako “štíhlá”, “plnoštíhlá”, “atletická”, “chlapecká” se zjevně nenávratně ztratily ve víru dějin – tedy pardon, ve víru toho, že je jakékoliv břicho nepřipomínající žehlící prkno považováno za obézní) bylo ještě docela dobré. Samozřejmě jsme se dočkali i tradičního “Na štíhlých Japonkách krása, na tlustých Evropankách/slovankám hnus!!“, ona totiž lolita samozřejmě nevychází z evropské módy, žejo. Ale tak, whatever, dobrá.
Jako obvykle ale nastoupily mé oblíbené hlášky, shrnuto: “Fuj, to je sen každého pedofila, kdyby se to líbilo mému příteli, myslela bych si, že je úchyl!”, protože v myšlenkách pisatelů zjevně dvacetiletá holka v halence a sukni zcela očividně nutí každého dospělého muže zanechat práce a jít páchat sodomii na dětech.
Neobešlo se to ani bez tradičního “Bože s tímhle si někdo sežene chlapa???”, páč všechny ženy samozřejmě v hloubi duše touží permanentně lovit geneticky vhodné samce, nejlépe pomocí oděvu ala výloha masny.
Pobavilo mě, když jsem napsala své zkušenosti s nošením lolity, a odpovědí mi bylo, že patřím do blázince, že diskutujícího (kterého jsem v komentáři vůbec nezmínila, a který se k článku vyjadřoval slovy, že “kdyby si to oblékla jeho přítelkyně, tak by se s ní okamžitě rozešel a že je to komediantská a trapná móda”) urážím, neb jediné oblečení hodné nošení je Versace. Tyhle chlapy miluju – růžový kabátky, igelitový slipy. Můj odhad – chlapeček, který byl schopný zavraždit své spolužáky, protože mu maminka ráno špatně zabalila svačinu. Nakonec z něj vypadlo, že je “hodný chlap, co má rád jednoduchost, a jen provokoval”. Facepalm. Neměla jsem krmit trolly. Moje blbost.
Velmi mě také pobavila (či spíš – totálně vytočila) dáma, která na mou zmínku o tom, že Nabokův román Lolita byl v Japonsku vydán až roku 1998 začala neskutečně arogantně vykřikovat, že píšu “hlody”, a že nechápe, jak můžu něco studovat, protože moje znalosti literatury jsou minimální, protože “tak skandální román se určitě do Japonska dostal, minimálně jako recenze, a všichni ho musí znát. Nedělejte kvůli výrokům modelek a designéru ze všech Japonců idioty (Bavíme se tu pořád ještě o názvu módy?). Jste nevychovaný fracek, nechápu, jak se můžete chlubit tím, že studujete! A pište Lolita móda s velkým L, je to jméno!“. (Ano, ode dneška už budu navždy psát Retro móda, Hippies móda, Gothic móda a Sportovní móda).
Ti Japonci, žijící v uzavřené zemi, kteří neumí anglicky ani v dnešní době, si v 50. letech po válce těch skandálních autorů z bývalých Spojenců podle dotyčné očividně přečetli vyloženě tuny, a proto dnes tento román skoro žádný Japonec nezná a ani fashion designéři netuší, z čeho název pochází, to je přeci logické *ironie*. Já jsem přece úplně blbá a slečna/paní mi jistě bude schopná vyjmenovat, jaké knihy v 50. letech otřásaly Japonskem. Nebo by možná stačilo, co skandálního dneska vychází v Afghánistánu – přiznám se, já to nevím, a to (oproti tehdejším Japoncům) mám k dispozici internet…
Na mou otázku, “Čistě ze zájmu, vy jste někdy diskutovala s Japonci o tomto módním stylu?” jsem dostala povýšenou odpověď “Váš zájem mě nezajímá.” . Takže toliko k tomu.
Upřímně, dost jsem vrčela a stoupal mi tlak, naštěstí to zachránily novější komentáře, například ten, ve kterém jedna maminka popisovala, že je její plnoletá dcera lolitka (… kámo, soucítím s tebou, asi to teď posloucháš od nás všech, že? XD) a že se jí tato velmi ženská móda zamlouvá. Dostala naprosto báječnou odpověď, a to: “HRŮZA DĚS co to je za výchovu?? To je jako kdyby jste ji nechala obarvit vlasy!!! ještě horší!!! Na maškár nebo na karneval se to ještě aji hodí ale na DENNÍ NOŠENÍ no tohle!!!”, to jsem šla do kolen, tentokrát oproti minulé debatě, ve které jsem šla do kolen ze zoufalství, to bylo v tomhle případě od naprosto upřímného smíchu :o))). I když myslím, že tohle byl podle ostatních komentářů spíš docela povedený troll.
Na líčení, že s japonským učitelem módu řešili (pohled na japonské lolitky versus evropské) a příteli dotyčné se lolita líbí, dostala zděšenou otázku “To asi dcera píchá s profesorem ne?? A přítel pravděpodobně moc kouká na porno??”… to jsem odpadla ještě víc. Ano, ten, kdo s profesorem rozebírá módu, s ním zákonitě i píchá. Jupí – teď už mám konečně jasno a vím, že moji učitelé na střední netouží po ničem jiném, než po kvalitní výměně genetických informací!
No nic. Vždycky si říkám, Jusufínko, zlatíčko, drahoušku, už to nečti, mysli na svoje zdraví, ty se zase vytočíš… a vždycky se pak vášnivě angažuju a vztekle prskám. Myslím, že drama queen bych byla kvalitní, ne? *happy dance*
„Support bacteria – they’re the only culture some people have.“
Filed under: Lolita
Proč je lolita móda tolik spojována s pedofilií? Co je na tom pravdy? A co ten kontroverzní název?
Victoriana je můj oblíbený internetový magazín a web zaměřený na život ve viktoriánské době. Zajímá vás, jak se tančilo na viktoriánských plesech? Jaké bylo povinné odívání pro vdovy? Jak vypadaly viktoriánské svatby? Viktoriánská etiketa? Copak se vařilo na Vánoce, jak se servírovalo při čajovém dýchánku? Čím se bavily dámy a děti ve svém volném čase? Co třeba návody na to, jak si vypěstovat zahradu ve viktoriánském stylu, nebo vybavit dům viktoriánským nábytkem? Fotografie viktoriánských domů? Dobové střihy? Recepty?
Victoriana je složena (krom článků) také z nejrůznějších sponzorovaných i nesponzorovaných odkazů, které se zabývají přímo tématem, o které ta nebo ta sekce webu zrovna pojednává, mezi nimi jsou i různé dobové časopisy a střihy ke stažení. Magazín je zase plnohodnotný internetový časopis (neplacený, samozřejmě), do kterého můžete samozřejmě také přispívat nejen svými články, ale například i reklamou na svůj butik s podobným odíváním.
(Pozn. jednotlivá čísla magazínu najdete na úvodní straně úplně vpravo dole. Je trošku těžké se napoprvé zorientovat, obzvláště v tom, které odkazy vedou na partnerské články a které na články na Victorianě, protože mají stejný styl i barvu… poradím, jsou to ty, které za svým titulkem nemají odkaz na jiný web ;))
Filed under: Lolita
Sice už jste to nejspíš všichni viděli na EGL, ale co bych to byla za hrabala, kdybych si tuhle perličku nemohla přidat i k sobě – Protože i kratičká zmínka o lolitě zrovna v časopisu jako je Maxim stojí za zveřejnění i v českých vodách! Mně se to líbí a rozesmívá (je to ve správném maximovském duchu “děláme-si-legraci-ze-všeho”), autor očividně i o lolita módě něco ví (soudím například také z úvodního obrázku). Ale některých citlivějších duší se to může dotknout, takže pozor :) A jinak doporučuju přečíst i zbytek textu!
Překlad textu: Tyto chodící porcelánové panenky pravděpodobně nikdy neslyšely o Nabokovi. Ale ještě než propadneš pokušení, věz, že jejich viktoriánské prádlo není zrovna uživatelsky přívětivé!
Lamač ledů (prostě balící hláška): Možná že ty máš sotva občanku, ale já mám na 100% erekci!
Překlad interview s lolita ikonou Manou (ex-kytarista Malice Mizer, kytarista Moi dix Mois, návrhář a model Moi-Meme-Moitié) z anglické Gothic and Lolita Bible (podzim 2008).
Filed under: Lolita
Yuri je dívenka, která má ráda lolitu a Alenku v říši divů.
Yuri potká na hřišti velice “kawaii” chlapce Hira, prince z Wonderlandu.
Bohužel chlapec Hiro má rád pouze vypracované ženy, takže lolitka Yuri začne makat v posilovně a trénovat svaly, aby se svému wandrlend princi zalíbila jakožto mistryně wrestlingu.
V hlavní roli Baby The Stars Shine Bright.
… jestli někomu takový námět připadá naprosto retardovaný a wandrlendový princ Hiro absolutně hnusný, podejme si ruce – ale stejně to chci vidět, protože Yuri pištící “Kawaiiii” nad obrázkem čůrající sochy chlapečka zavání epičností.
Filed under: Lolita
Ráda bych všechny své loli kamarádky upozornila na naprosto úžasný set photoshootů s tématem “lolitou každý den”. Stvořila jej slečna Laquaza a zmínky o něm se často objevují i na českých stránkách, a já po dlouhé době a notné výpomoci dam z EGL konečně dotyčnou fotosérii našla.
Líbí se mi především proto, že je úžasně realistická a přirozená – jasně, fotky načančaných slečen na zámcích a v parcích jsou sice krásné na pohled, ale mnohdy tak zoufale umělé…
*fotky a odkazy pod perexem*
