Z těch textových onlinových třeba HOCZ (aneb i po svých popopopozítřejších devatenáctinách si budu stále myslet, že se můj dopis z Bradavic jenom někde zatoulal a přijde se zpožděním) nebo LPP (protože prostě steampunk a viktoriánský Londýn) .

Grafická ani nemá cenu vyjmenovávat, protože je jich mega moc a upřímně si myslím, že je jen málo mainstreamových Many Men Online Roleplaying Girls, co neprošlo mou prastarou počítačovou krabicí (ano, přiznávám se, jsem bývalý ROčkař, WoWkař, GéWéčkař, PéWéčkař, ani Ultima nebo Lineage přede mnou nebylo v bezpečí… paradoxně tyhle hry vůbec neumím hrát, ale i tak se jich tak nějak držím jako klíště).

Ze stolních zcela klasicky DnD, Dračí doupě plus a především Vampire: The Masquerade/Requiem – jen jsem naprosto mizerný Pán Jeskyně, protože se buď v půlce popisu začnu smát, nebo mi v půlce věty dojdou slova („Nehýbal se a byl… éhm.. nehybný.“ „Je buď mrtvý, anebo… mrtvý?“), nebo nechám hráče, aby mi absolutně zdivočeli (Toreadorská matka: „Ta postel měla být ustlaná v 7:00! Ne v 6:59!“ Brujahská matka: „Na tu benzinku nechoď, tam už jsme byli.“)

Nemám ráda bitvy – vážně nemám, protože přestávám rozumět smyslu akce, na které je jediným cílem se opít (a to mám k pití poměrně intimní vztah), poblít stan/spadnout na stan a osouložit vše, co se hýbe a nemá přítele, a to, co se osouložit nenechá a dokonce ani nemá přítele, označit za frigidní krávu (ne nutně v tomto pořadí). Neříkám, že je to takhle všude, to samozřejmě ne, ale ani dostávat dřevěnou tyčí po hlavě mě zrovna nebere. Na druhou stranu ale miluju larpy – ty běhací, detektivní, dobrodružné, historické, hororové, vlastně úplně všechny, na které mám zrovna kostým a prachy.

No, proč o tom vlastně vykládám, ehm, totiž – sice nejsem Lucy, nicméně zrovna tohle mi přijde jako poměrně zajímavé téma, tudíž:
Co si myslíte o RPG hrách? Hrajete, chcete hrát, nebo to považujete za blbost?
Jaký styl RPG her je vám nejbližší, a který naopak nejméně sympatický? J
aké RPG hry jste kdy vyzkoušeli?
(A co na to Jan  Tleskač?) 

První významný event bylo loučení s Lucy, která se nám stěhuje ze Šalingradu do Cajzlgradu, což je celobrněnská tragédie. Né, sranda, angažmá v ČéTé jí samozřejmě přejeme, ale bez Lucy bude Brno zase o něco chudší. Btw. holky měly geniální nápad nechat Katučin loft vyzdobit černými stuhami s nápisy jako „Nikdy nezapomeneme, Lógr“ a povinný dresscode byl černá – aka je mi úplně jedno, že brněnské lolitky někdo považuje za ostudu nebo za ity, jsme skvělá parta a to je to jediný, co se sakra počítá. PS: Milujeme Lucy! Kdybyste si ještě nevšimli.

Otevíračka Katučina obchodu Kaleidoskop (etno a harajuku/alternativní móda) byla fajn. Je to v Domu pánů z Lipé, takže až budete mít někdy čas, zajeďte se podívat do Brna na památku a hlavně udělat Katu tržbu! Zatím je tam zastoupená lolita, a to konkrétně od Porcelain Doll a od Máji, časem přibudou volánkovosti i z TaoBao. Ceny jsou různé, spíš ve střední relaci, nicméně jak podotkla má báječná nová spolubydlící Štěpánka – „Oproti New Yorkeru, CéÁčku a tak dál jsou ty ceny naprosto luxusní“. Zároveň jsme stihli do našeho gangu adoptovat Etutu (která vypadala s culíčky asi tak na jedenáct, díky čemu se stala obětí zájmu creepa – chudinka) a blíž poznat Katy (ačkoliv jsem si o ní myslela dřív kvůli internetu hodně špatného, teď už můžu oficiálně prohlásit, že je ta holka prostě skvělá). Navíc Katuku prohlašuju za dvorní kadeřnici, protože mi naprosto senzačně ostříhala ofinu na paruce z TaoBao (podle které si teď budu stříhat vlasy). Jedním slovem: Success!

Etuta nás všechny nakazila zvětšujícíma čočkama, poníkama a BB krémama. Pomoc! Žere nás to zaživa!

Zítra bude sailor sraz, tož doufám, že se pak zmůžu na report. =)

Mám maturitu. S vyznamenáním. Hihihihi =) 

(PS: to makro se hýbe, když si na něj kliknete!=))

Rozhodla jsem se, že sem budu psát častěji. Máte radost? Sice to bude nižší kvalita a kratší články, ale – fuck that. Mám ráda své čtenáře, ale sebe a své výlevy mám ještě radši. Samozřejmě budu ráda, když mi zůstanete věrní, ale neurazím se, jestli ne (protože to dost pravděpodobně ani nepoznám, obviously). Tož tak, toliko na úvod =).

—

Dnes jsem měla poměrně ze-židle-zvedací-den. Pro začátek tím, jak si je člověk, který na rok zmizí (nechá za sebou dluh, zmatený kamarády, dokonce i přítele) schopný na svůj blog naprosto vážně napsat něco jako „Potřebuji mít kolem sebe lidi, kteří mě jen tak neopustí.“ LOOK WHO’S TALKING! Já to tehdy obrečela jak malá, snažila se dostat do kontaktu, bála se a nakonec narazím na tohle. Górdžs.

—

Neskutečně mě vytočila naše škola. Zatímco všichni mí vrstevníci už dávno ví, jestli prošli státní maturitou, náš gympl s námi vyjebává přímo ukázkově. Chápu, že nejsou tak skvělí, aby poslali maily nebo něco vyvěsili na školní web – ale že se spolužákovi na slušný telefonát „Dobrý den, můžete nám prosím také poslat výsledky státních maturit?“ ozve ve sluchátku „Hádejte!“ a druhá strana zavěsí, to už mi připadá hodně podúroveň. Obzvlášť, když bylo vedení školy natolik zlaté, aby třetímu ročníku prozradili, že to několik z nás neudělalo… Jestli mi ubrečená spolužačka ještě jednou napíše dotaz na téma „na jak dlouho mám strčit hlavu do plynové trouby“, tak tu školu podpálím, přísahám.

Doufám, že mezi nešťastnými nebudu, ale už tahle informace mi napovídá, že „slavnostní předávání vysvědčení na radnici“ se promění ve vyhlašování Miss – Několik lidí ve slavnostním oblečení a spousta z nich brečí. Já se tááák těším na pondělí!

—

Jako obvykle jsem se vytočila nad Zpovědnicí. Upřímně, vážně se nedivím, že lolitky spousta lidí považuje za „spolek zpruzených vagín“ (doslovná citace). Hrozně mě baví, že hate-tajemství podporují ANONYMNÍ lidé. Protože je to lehčí. Protože nemáte tu zodpovědnost. Nechápu to. Nechápu to, že někdo chce cíleně někomu ubližovat. Někoho rozplakat, možná i uvést do deprese. Myslím, že ty, kdo podporují hate-secrets, jsou jen pitomé nanynky, které mají moc volného času a absolutně si neuvědomují, co můžou způsobit. Co když je ten člověk ve skrytu duše v depresích a tohle může být poslední krůček? Co když ho ostatní šikanují a tohle mu ublíží ještě víc?

A víte, co nesnáším nejvíc? Argument „alespoň se poučí“. Nerozumím tomu, jak se někdo „poučí“ z toho, že přes jeho fotku nějaká čuráčí hlava napíše „jsi hnusná píča“. O čem se asi tak poučí?! Maximálně o tom, že lidi jsou svině.

—

Vypěstovala jsem si závislost na animovaných makrech. To dost pravděpodobně pocítíte sami. V každém dalším článku. Hihihihi.

K mé velké radosti jsem odmaturovala z ústních maturit, kde jsem si prozíravě vytáhla Hobita v češtině a v základech společenských věd religionistiku, což je geniální, protože svaťák se nesl ve stylu „To není tak že bych se nechtěla naučit Kanta, to Kant se nechce nechat naučit mnou!“ – k německým idealistům cítím čirou nenávist, protože mají všichni 4 jména tvořená zásadně pouze slovy „Johann, Gottfried, Gottlieb, Friedrich, Willhelm“.  Teda krom Kanta, ale ten to se jménem Immanuel taky zrovna nevyhrál. Proč se nemohli jmenovat Gottlieb Gottlieb Gottlieb Gottlieb XXXX? Nemám ráda Německo a až budu prezident, vymažu ho z mapy.

Písemné z češtiny byly píčovina. Co sakra dělá v testu z českého jazyka příklad „Vlčice je v říji od ledna do února. Březí je 65-67 dní. Kdy nejpozději se narodí vlčata“ …?! CO TO JE? Jo, dobře, jako je to lehký, lepší březí vlčice než Václav Jebavý, ale co to má co dělat s češtinou? No, to je fuk. Těším se na maturiťák. Játra by nesouhlasila, ale kdyby Bůh chtěl, aby mohla vyjádřit svůj názor, dal by jim intercom.

Dostala jsem se na moji vysněnou výšku – fildu, obor religionistika a archivnictví. Nevím, co dělám, ale zatím mi to vychází! Jen mám pocit, že přednášky na téma sfragistika (=nauka o pečetích) a historická topografie budou tak zábavné a vzrušující, že by z nich usnulo i kafe. Pořád si nemůžu vybrat, jestli se chci učit raději japonštinu nebo arabštinu. Zatím jsem zjistila jen to, že mě bude vysokoškolským studiem povinně doprovázet moje strašně milovaná němčina (Ich bin Dolmetscherin!) a latina, kterou jsem v životě neviděla. Yippers! Jo, mimochodem, pobavilo mě, že předmět „Christian origins“ vyučuje člověk, co se podle ISu jmenuje Luther Martin.

Stále obdivuji harajuku-kids módu vykání, neb když mi vyká osoba o dva roky mladší, cítím se jako glaciální relikt. Témata na Zpovědnici mi poslední dobou připadají ohranější než pornokazeta na chlapeckém internátě, nicméně k drámu ohledně vozíčkářů raději no comment. Respektive, už jsem to okomentovala tolikrát, že se mi to nechce opakovat znovu – to jen aby si někdo nemyslel, že jsem kompletně nezainteresovaná (jsem totiž zainteresovaná až moc, protože jestli něco fakt nemusím, tak jsou to kolektivně pompézní projevy hrané lítosti).

Tajemství o hubnutí, ve kterém se několik holek navzájem podporovalo v hubnutí na 40 kilo a vyžívalo se v nadávání na krutý svět, který je nechápe, mi opět připomnělo báječné moudro, kterého se tak ráda držím: Říkám, proč hubnout? Říkám, proč neudělají něco s gravitací…?! Jo, sice je prý mysl jako padák, funguje jen když je otevřená – ale v tomhle případě mi připadá lepší názor, že to není úplně oukej, protože by vám z ní časem mohl vypadnout mozek. Doufám, že moje imaginární budoucí děti nadšení do hubnutí nikdy nepropadnou, nebo je budu vychovávat stylem Sáry Connorové z Terminátora.

Ženy, pište wardrobe posty! Samozřejmě nezávidím, jen chci to co máte vy, a kámoši Vasil a Ivan už čekají na seznam jmen =) Né, vážně, jsou prima (říká někdo, kdo takový post ještě neudělal).

Z closet cleaningu Veru jsem ulovila svou poměrně-dream sukňu z BL (šedá, s růžema, jinými slovy „taková ta co má Taurwen šaty“), z čehož mám samozřejmě radost, ovšem má peněženka se tím pádem stává opět nesmírně erotickou (otevřu ji a vidím… no nic).

Nesnáším Američanky, které žerou anime a manga natolik, aby s klidem prohlásily, že Japonsko mělo vyhrát válku.

Začínám mít pocit, že přestávám být lidským Titanicem, který čeká na svůj ledovec. Hurá!

Mám doma svůj dreamprint!! Argh! *___*

… no… ok, mám doma svoji dream repliku, protože originál je podle mě až moc ošklivej na to, abych za něj dávala několik tisíc (nefandím barvám jako je radioaktivně růžová a cihlově červená, ve zlaté měli jen šaty do kterých nenacpu prsa a fialová je sice hezká, ale má přes sebe nějakou odpornou záclonu), navíc se už stejně nevyrábí (a i kdyby jo, stejně na na to nemám). Sice tu sukni mají skoro všichni, ale to nevadí, mně stejně sluší nejvíc D:! (Ok, nechci nikoho urazit, to se tak u nás doma říká o všem).

Tadaaah, originál Cat in the Window print od značky Putumayo ~!

No není ta záclona fakt odporná? >_>

A imho mnohem hezčí replika (s o něco blbějším názvem) Window of Kitten od značky Dream of Lolita~ !

Ňuchavost!

Vyrábí se v kombinaci černý podklad + bílý print, nebo bílý podklad + černý print, a buď je na gumu, nebo jako korzetová sukně na zip. Já si ji pořídila ve variaci černý podklad + bílý print a na gumu (která je one-size).

Původně jsem si ji chtěla koupit z Qutielandu, ovšem proces nakupování vypadal asi následovně: „Hele, 600 korun za sukni, to není tak moc! Hele, poštovné dalších 600 korun… moment, WTF?!“, takže jsem se rozhodla vydat se do neprobádaných koutů čínského eBaye, který se jmenuje TaoBao a nakupuje se z něj přes shopping service.

Nejdříve jsem chtěla zkusit TaoBaoSpree, jeden z nejchválenějších SS – ovšem byly tam samé zmatky, furt si moje emaily přeposílali někam do háje, pak mi ani neodpověděli, pak mi odpověděli na něco úplně jiného, pak si to zase přeposílalo x dalších lidí („Došel ti mail od Susan?“ „Tady Susan, došel ti mail od Doris?“ „Přeposílala jsem mail Susan. Doris“ „Ten email nám nedošel, pošli ho znova“…) a když jsem poslala objednávku, ani mi neodpověděli. Huh o.O.

Vsadila jsem teda na TaoBaoFocus, a s tím mám samé pozitivní zkušenosti *__* Krom toho, že tam mají přehledně vypsané všechny taobácké lolita obchody, mají proces nakupování automatizovaný (naklepete odkaz, vytouženou barvu, velikost, poznámky, a systém vám automaticky vyhodí placení přes paypal, takže nečekáte, až si někdo přečte váš mail. Navíc vás potom pravidelně upomíná, jak je na tom vaše objednávka (přijatá platba, vyrábí se, přišla na pobočku SS, odesláno,…)).

Nevýhoda oproti Qutielandu ovšem je, že se nakupuje „nadvakrát“ – nejprve zaplatíte cenu zboží z TaoBao (+10% za službu SS) a poštovné platíte až když zboží dojde k nim na pobočku – potom vám napíšou, kolik máte doplatit za poštovné k vám, a pošlou vám i fotky věcí (což je velice cool *_*).  Blbé je, že nikdy na 100% nevíte, kolik budete doplácet, i když orientačně to zjistíte tak, že si najdete váhu všech věcí a mrknete do tabulek poštovného pro vaši zemi. Výhodou je, že neplatíte naráz velkou pálku, takže třeba sukni zaplatíte z jedné výplaty a poštovné z druhé.

Pro navigaci na TaoBao doporučuju pořídit si Google Chrome nebo plugin do Mozilly/Exploreru, funkce „přeložit webovou stránku z čínštiny do češtiny“ se fakt hodí, pokud teda máte dostatečnou fantazii a dokážete si vyvodit, že například „Lolita Zkumavka Šuplíky“ budou pravděpodobně lolita bombarďáky („drawers“ totiž znamená krom slova „bombarďáky“ taky „šuplíky“ XD). Předem se ale smiřte s tím, že některým záhadám typu „Lolita Potrubí Plešatý Jelen Rýč Uvnitř Jízda“ asi nikdy neporozumíte… =D.  Většinou se ale jednoduše zorientujete pomocí obrázků, číslic, písmenek (S,M,L…), a ani ty překlady informací nejsou zas tak tragické, v 90% případů se to opravdu dá pochopit, přinejhorším můžete napsat shopping service, kteří vám to rádi přeloží.

To make a long story short - 26.2. jsem si podala objednávku, stejný den ji přijali, 2.3. dorazil balíček k nim, 3.3. jsem zaplatila za shipping a 4.3. sukni odeslali. Vzhledem k tomu, že jsem byla poměrně dost short-on-money, tak jsem si vybrala nejlevnější shipping – airmail (v nabídce mají ještě DHL a EMS). Airmail teda nebyl zrovna zázračná volba, protože sukně dorazila až více než měsíc po odeslání, cca 8.4. x x Ale tak lepší jak drátem do oka, měsíc je vlastně docela standartní doba pro balíčky ze zámoří, to jenom já už jsem zhýčkaná Bodylinem a jejich Tokyo – Brno 4-5 dní expresem =)

Sukně samotná mě stála 105 yuanů + 15 yuanů za shipping po Číně + 35 yuanů za službu SS = dohromady 155 yuanů = 400 korun. Sukně váží 0,4 kg, takže shipping airmailem do ČR mě přišel na 71 yuanů = 183 korun. Dohromady teda celá objednávka čičiči sukně vyšla jen na 583 korun. Míň jak polovina ceny Qutielandu :) Sukně přišla v šedém obalu na mrtvoly s nápisem „gift“ a označená cenou 105 yuanů, takže mi i přes to,  že už je duben, prošla bez cla. Yay! *__*

SUKNĚ

Sukně je 100% totožná s obrázkem od výrobce, je z tuhé (ale celkem nemačkavé) bavlny a print je opravdu úžasně kvalitní *___* Má podšívku se všitou spodničkou, která sice sama o sobě moc nespodničkuje, ale společně s méně puffy petikótem dělá opravdu moc pěkný tvar. Je mi něco málo pod kolena (průměrně vysokým osobám bude tak ke kolenům, to jen pro nás 160cm vysoké osoby je každá lolita sukně dlouhá =D),  sukně mi nepadá ani netlačí (mám v pase 69cm), ovšem s tím one-size to nebude až tak žhavý – ani omylem se nenatáhne na pas větší jak 80cm.

Co mě ovšem (nemile) překvapilo jsou lezoucí nitě úplně všade x x. Naštěstí jsem si předem přečetla, že Dream of Lolita je sice levnější, ale zároveň taky o dost méně kvalitní než ostatní značky – Asi tak o třídu níž než Bodyline. Navenek je sukně ušitá krásně, ale vevnitř je to dost scary XD Nevadí mi křivé ustřižení/zahnutí (stejně to nikdo nevidí) ani lezoucí nitě (ty si odstřihnu, nejsem líná čuba), ovšem u některých šmodrchanců nití se krapet bojím, abych neodstřihla něco, kvůli čemu se mi pak povolí nějaké švy =D

No, whatever, zvenku vypadá fakt krásně a na rozpadnutí taky není, takže to asi není až tak kulervoucí (Opravdu dneska srším samými lajfstajl lolita výrazy, že? =)). Jsem ale ráda, že jsem za ni dala enem pětikilo a ne přes litr a víc, to už bych čekala větší kvalitu (Jestli teď urazím někoho, kdo si ji z Qutielandu koupil, tak se omlouvám, ovšem…).

Overall jsem ze sukně velmi happy a ještě více happy budu, až lezoucí nitě intimně seznámím s nůžkami =) Jinak ale je práce za tu cenu adekvátní.

Shopping service: 5/5

Kvalita printu: 4,5/5

Kvalita ušití sukně: 3/5.

Bylo by velmi fajn, kdybych prošla z matiky, ze které úspěšně propadám. Nesnáším matiku a matika nesnáší mě, máme svůj vztah vyjasněný už od 4. třídy, kdy jsem poprvé přičichla k dělení bez kalkulačky.

Jestli se nedostanu na VŠ, udělám si rekvalifikační kurz na švadlenu/barmanku a odjedu brigádničit do Inglendu! =)

Učím se konečně šít nějak pořádně, ale je na to velká spotřeba materiálu a nevím, co budu sama vlastně dělat s padesáti sukněma a spodničkama. Napadlo mě, že bych nabízela spodňuchy různých barev (z organzy a tylu) s tím, že by se platila jen cena materiálu (tzn. kolem/do 300,- korun) a odměnou pro mě by bylo to, že se zlepším a dostanu šití víc do ruky, ale neprošustruju při tom spoustu peněz na materiál. Riziko – spodňucha se vám nerozpadne a ani nebude šmejd, ale je možné,  že ne každý šev či zapošití bude úplně rovné, protože mi přeci jen občas ještě ujede ruka =)

Tell me what you think! Je to dobrý nápad, nebo je to naprosto trapné, udělám ze sebe blba a všichni se mi budete za zády smát? =))